Pro masáž nemáme v češtině vhodný název. Slovo je odvozené z francouzského massage, to pak z řeckého massein. Základ tkví pravděpodobně v arabském mas. To vše znamená hnísti, tříti. Původ masáže musíme hledat v dávných dobách, neboť již primitivní člověk věděl, že bolest zraněného či nemocného místa dříve vymizí, když je bude třít. Masáže se rovněž používalo k odstranění únavy nebo osvěžení.

První písemné zmíňky o masáži nalézáme v knihách konfuciových. Byl to čínský filozof, žijící 2800 př.n.l. Číňané prováděli tepání hrudníku spolu s dechovou gymnastikou. Vysoká úroveň masáže v Číně se udržela dodnes. Masérské umění se z Číny přesunuje později do Indie, kde se stává součástí denní hygieny a patří k pravidelným návykům. Dále nacházíme zmínky o masáži z Egypta, kde se používá jako pomocný masážní prostředek směs vonných mastí a nilského bahna. Zde se prolíná účinek masážní s účinkem chemicko-fyzikálním. Od nich se později naučili masáži Židé, hlavně však knezí, kteří ji obestřeli rouškou obřadnosti.

S úpadkem starověké kultury dochází k úpadku i zdravovědy. Středověk provází velmi špatná hygiena, nízká úroveň lékařství. Rozšiřují se nakažlivé choroby, vznikají epidemie moru, neštovic. Tento stav trvá až do XVI. Století, kdy rozkvět renesance ve Francii vede opět k zájmu o lidské tělo. Z řady lékařů jsou hlavně známi Andri a Tissot. Andri je tvůrcem slova ortopedie (orghos = přímý, pais = dítě). Tissot pak doporučuje masáž a léčebný telocvik.

Masáž se stává součástí některých tělocvičných systémů, hlavně severských národů. Jiné tělocvičné soustavy, např. Tyršova soustava sokolská, Jáhnův německý tělocvik atd. ji naproti tomu nepoužívají. Pokračovatelem Per Lingovy masáže se stává Johan Georg Mezger (holanďan) a Albert Hoffa (němec). U nás se v té době objevuje první učebnice o masáži a napsal ji Vítězslav Chlumský (1906). Tento se naučil masírovat právě u Hoffy. Chlumský je znám rovněž jako zakladatel první ortopedické kliniky v Bratislavě (1921).

Od Zabludowského se naučil masáží bývalý přednosta Fyziatrického a balneologického ústavu Karlovy univerzity v Praze prof. Dr. Eduard Cmunt, který u nás masérskou školu zavedl a vychoval řadu masérů. Dr. Cmunt vydal příručku "Masáž, lázeňské úkony a pedikůra". Z celé řady dalších našich lékařů, kteří se zabývali masáží, nutno jmenovat Dr. Karla Přerovského, bývalého ředitele Výzkumného ústavu balneologického v Praze, který o masáži píše ve svých knihách "Technika fisioterapie a masáže pro ošetřovatelky" a později ve "Fysiatrii pro střední zdravotnické pracovníky". Sportovní masáží se zabýval profesor Dr. Miroslav Jaroš, bývalý přednosta I. ortopedické kliniky v Praze.

Masáž je možno provádět prostou rukou bez pomocných masážních prostředků - např. reflexní masáž. Ruka maséra musí být naprosto suchá a jemná, čistá a teplá. Na ochlupených místech je však masáž holou rukou bolestivá a proto se nepoužívá. Musí se zde použít prostředek který činí kůži kluzkou.

1. Mýdlo - je nejlevnější pomocný prostředek, nejvhodnější je mýdlo lanolínové, protože neobsahuje žádné dráždivé příměsi. Po masáži mýdlem je nutné se osprchovat.
2. Vazelina - bílá, vhodná k masáži. Přidává se k ní 3% kyselina borová. Její nevýhodou je špinění a ucpávání pórů, následná koupel je víc než nutná.
3. Pudry - jsou poměrně málo používané, jejich základem je talek (mastek, klouzek). Opět se k nim pro desinfekci přidává kyselina borová, sterilizují se. Nepoužívají se na obličej - naprášení do očí. Hodí se na jemnou kůži, ucpávají póry, koupel nutná.
4. Tuky - rozdělují se na živočišné a rostlinné. Častěji používáme tuků rostliných, např. olej olivový, slunečnicový, sezamový. Oleje se získávají z rostlin lisováním. Z živočišných tuků je nutno jmenovat máslo, sádlo a tuk z ovčí vlny - lanolín. Tuky snadno žluknou a dráždí kůži k zánětům. Kůži dávají vláčnost, šleháním s vodou vznikají krémy, které se používají ke kosmetické masáži.
5. Alkoholické mazání - používá se nejčastěji ve sportovní masáži, protože předehřívá kůži. Mimo účinky prokrvující má alkohol význam i desinfekční a osvěžující. Nevýhodou je rychlá prchavost, vysoušení kůže a malá kluzkost. Používá se nejčastěji Sportovka. Sportovka - hřejivá, chladivá, základní.
6. Masážní oleje - ideálním nosičem účinných látek, vitamínů, vybraných eterických olejů a výtažků z léčivých bylin. Účinné látky prostupují hluboko do pokožky a působí i v hlouběji uložených zónách (krevní, mízní oběh). Prokrvující (skořicový), uvolňující (levandulový), možnosti individuálních aplikací na základě poznatků z aromaterapie.
7. Masážní emulze - plně se osvědčily jak pro sportovce tak i pro masáže rehabilitační a lázeňské. Nejznámější Espoma - základní, hřejivá, proti bolestivosti, chladivá (bílá, červená, zelená, modrá).

Na kůži - zprostředkovává styk organismu s okolím. V kůži jsou umístěny smyslové buňky- nervová zakončení, potní žlázy, soustava vlásečnic. Může se ve vlásečnicích hromadit krev (až 30=) a při působení na kůži ta funguje jako kožní srdce. Kůží vylučujeme velké množství tekutiny- potu, při fyzicky náročné práci vypotíme až 2000 ml vody, průměrně však 800 ml. Přes kůži vylučujeme vodu a škodlivé látky. Masáží ji promastíme a vyloučíme tuk z mazových žlázek. Zlepšuje se prokrvení, zvýší se teplota kůže o 1,5° C, zarudne, stane se vláčnou.

Na šlachy a pochvy šlachové - hromadí se v nich tuk a voda, hlavně při nečinnosti a velké námaze. Vznikají tím záněty pochev a ohýbačů prstu. Projevují se zduřením, velkou místní bolestivostí, omezením pohybu. Způsob jejich léčby : 1. klid, 2. studené obklady, 3. za tři týdny až měsíc masáž.

Na klouby - hromadí se v nich kysličník uhličitý, kyselina mléčná, máselná a kreatin. Kysličník uhličitý se podílí na spalování tuků a kreatin na spalování bílkovin a oba způsobují bolestivost kloubu při ohybu. Masáží dochází k odplavování těchto únavových látek. V kloubech se objevují výpotky. Deformační arttrosa je nejčastějším onemocněním kloubů.

Na svalstvo kosterní - přechody šlach na sval jsou místa málo prokrvená a často se objevují bolestivé zatvrdliny tzv. myogelosy. Objevují se hodně u sportovců. Tyto zatvrdliny snižují výkonnost svalů. Zduřelý, bolestivý a hypertonický sval můžeme lehkou masáží uvolnit. Na hypotonický sval (vychudlý sval) použijeme silnější masáž. Hrubou masáží někdy sval tuhne, je potřeba přestat, poněvadž došlo k přemasírování. Tepání se neprovádí příliš prudce, aby nedošlo k nitrosvalovému výronu. Nemasírují se svalová zranění, došlo by k ještě většímu otoku a celkovému poškození.

Na krevní a mízní aparát - Ulehčí se práci srdce, sníží se srdeční činnost. Masáží se nezrychluje tepenný oběh. Rychleji přivádíme krev z periférií k srdci, proto směr hmatu je směrem k srdci. Mízním systémem se odvádí různé choroboplodné zárodky a nesmí se masírovat místa poškozená hnisavým zánětem. Masáží bychom zanesli hnis (jedy) do celého organismu a vyvolali otravu krve.

1. Při tělesném vyčerpání a po těžkých chorobách.
2. Obrny končetin (ne hned po obrně, ale s odstupem, dle doporučení lékaře) a některých svalových skupin.
3. Neurózy - dle doporučení lékaře.
4. Zácpa v důsledku nervového stresu.
5. Stavy po úrazech, popáleninách, operacích.

• Úrazy kloubů - způsobují snížení pohyblivosti, masáž je vrací do normálu.
• Po zlomeninách (bérce) - vznikají otoky v kotníkách - po zahojení odstraňujeme masáží.
• Popáleniny - vznikají po nich jizvy - drobnými vibracemi a vytírání je můžeme uvolnit od spodiny

1. Chronické choroby dýchadel mají za následek ztuhnutí hrudníku a pomocného svalstva.
2. Choroby srdeční a cévní. Např. za 5-6 měsíců po odeznění zánětu žil přetrvávají otoky.
3. Vadné držení těla - především páteře (kyfosa, skoliosa)
4. Degenerativní onemocnění kloubů a šlach, v oblasti šíje a beder se dají oddálit do pozdějšího věku.

1. Těhotné ženy (lehká masáž může uvolnit partie beder v těhotenství, což je doporučováno).
2. Při menstruaci.
3. V šestinedělí.
4. Při horečce.
5. Zhoubné nádory - mohou metastazovat (rozšiřovat se) do jiných orgánů, kostí apod.
6. Při kožních hnisavých nemocích - možnost rozšíření nemoci, nákazy na maséra.
7. Při některých kožních vyrážkách - spála, neštovice, spalničky….
8. Při tuberkulóze kostí, kloubů, šlach.
9. Při duševních chorobách - např. schizofrenie.
10. U zánětu ledvin.
11. Při krvácivosti - může dojít výlevům do kůže.
12. Těsně po jídle (hlavně u masáže břicha).
13. U tužší zácpy.
14. Akutní záněty břišní, žlučníkové kameny, zánět žlučníku, žaludeční a dvanácterníkový vřed - nemasírujeme břicho
15. Akutní zánět kloubů - zarudlé, teplé a zduřelé klouby. U chronických kloubních zánětů, kdy není kloub zarudlý se masáž doporučuje.
16. Při křečových žilách a zánětu těchto žil - hrozí zanesení sraženiny do plíce, embolií a může končit smrtí !
17. Při celkové sešlosti a slabosti.
18. U starých lidí trpících odvápněním kostí
19. Když srdce nestačí krýt potřebu organismu - dušnost, promodralé rty, otoky končetin.
20. Akutní úrazy - výjimku tvoří podvrtnutí.