Stránky o masážích
Obsah :
| 1. | |
| 2. | |
| 3. | |
| 4. | |
| 5. | |
| 6. |

Dějiny masáže
Pro masáž nemáme v češtině vhodný název. Slovo je odvozené z francouzského massage, to pak z řeckého massein. Základ tkví pravděpodobně v arabském mas. To vše znamená hnísti, tříti. Původ masáže musíme hledat v dávných dobách, neboť již primitivní člověk věděl, že bolest zraněného či nemocného místa dříve vymizí, když je bude třít. Masáže se rovněž p
oužívalo k odstranění únavy nebo osvěžení.První písemné zmíňky o masáži nalézáme v knihách konfuciových. Byl to čínský filozof, žijící 2800 př.n.l. Číňané prováděli tepání hrudníku spolu s dechovou gymnastikou. Vysoká úroveň masáže v Číně se udržela dodnes. Masérské umění se z Číny přesunuje později do Indie, kde se stává součástí denní hygieny a patří k pravidelným návykům. Dále nacházíme zmínky o masáži z Egypta, kde se používá jako pomocný masážní prostředek směs vonných mastí a nilského bahna. Zde se p
rolíná účinek masážní s účinkem chemicko-fyzikálním. Od nich se později naučili masáži Židé, hlavně však knezí, kteří ji obestřeli rouškou obřadnosti.Tak jak se přesunovala kultura starověku, tak se rozšiřovaly i znalosti medicínské a tedy i masážní. Dochází k rozšíření této činnosti do starověkého Řecka. Hippokrates, který žil v roce 400 př.n.l. používal masáže jednak k léčení zlomenin, jednak jí uvol%noval napjaté svalstvo a ochablé utužoval. Také starověký Řím převzal masérské znalosti od Řeků.
Nejslavnější lékař římského impéria Claudius Galenus ji používal jako pomocného prostředku pro nejlepší atlety či gladiátory. Před závodem nebo závodem používal dráždivé masáže, po skončení pak použil lehčí masáž, která odstraňovala únavu.
S úpadkem starověké kultury dochází k úpadku i zdravovědy. Středověk provází velmi špatná hygiena, nízká úroveň lékařství. Rozšiřují se nakažlivé choroby, vznikají epidemie moru, neštovic. Tento stav trvá až do XVI. Století, kdy rozkvět renesance ve Francii vede opět k zájmu o li
dské tělo. Z řady lékařů jsou hlavně známi Andri a Tissot. Andri je tvůrcem slova ortopedie (orghos = přímý, pais = dítě). Tissot pak doporučuje masáž a léčebný telocvik.Rozvoj masáže pak nastává teprve v minulém století zásluhou švédského lékaře Per Linga, který se stává otcem novodobé masérské techniky. Per Ling ji zařazuje mezi trpná cvičení, tj. taková, která provádí cvičitel na těle cvičencově.
Masáž se stává součástí některých tělocvičných systémů, hlavně severských národů. Jiné tělocvičné soustavy, např. Tyršova soustava sokolská, Jáhnův německý tělocvik atd. ji naproti tomu nepoužívají. Pokračovatelem Per Lingovy masáže se stává Johan Georg Mezger (holanďan) a Albert Hoffa (němec). U nás se v té době objevuje první učebnice o masáži a napsal ji Vítě
zslav Chlumský (1906). Tento se naučil masírovat právě u Hoffy. Chlumský je znám rovněž jako zakladatel první ortopedické kliniky v Bratislavě (1921).Od Mezgera se naučil masáží Polák Isidor Zabludowski, žák Vojenské lékařské akademie v Petrohradě. Tento zřizuje při berlínské chirurgické klinice zvláštní masážní oddělení. Sám propracovává techniku masáže natolik, že sice vychází z Lingova učení, ale zavádí podstatně víc úkonů. Švédská jich má 5, Zabludowského pak 30.
Rozděluje je do tří skupin: 1. výkony hnětecí, 2. výkony nárazové, 3. výkony trpné a činné
Rozvoj klasické masáže pochází od Zabludowského, neboť používá více masérských úkonů. Pokud masér provádí jen několik hmatů, velmi brzy se unaví psychicky a fyzicky. Masér, který střídá výkony těžší a namáhavější s výkony méně namáhavými se tolik neunaví.
Postup masérských hmatů je do jisté míry libovolný. Zpravidla však zahajujeme masáž třením, při kterém roztíráme pomocný masážní prostředek. Po tření přistupujeme k vlastní masáži, nejčastěji v tomto sledu: vytírání, hnětení, tepání, chvění, pasivní event. aktivní pohyby.
Od Zabludowského se naučil masáží bývalý přednosta Fyziatrického a balneologického ústavu Karlovy univerzity v Praze prof. Dr. Eduard Cmunt, který u nás masérskou školu zavedl a vychoval řadu masérů. Dr. Cmunt vydal příručku "Masáž, lázeňské úkony a pedikůra". Z celé řady dalších našich lékařů, kteří se zabývali masáží, nutno jmenovat Dr. Karla Přerovského, bývalého ředitele Výzkumného ústavu balneologického v Praze, který o masáži píše ve
svých knihách "Technika fisioterapie a masáže pro ošetřovatelky" a později ve "Fysiatrii pro střední zdravotnické pracovníky". Sportovní masáží se zabýval profesor Dr. Miroslav Jaroš, bývalý přednosta I. ortopedické kliniky v Praze.
Masážní prostředky
Masáž je možno provádět prostou rukou bez pomocných masážních prostředků - např. reflexní masáž. Ruka maséra musí být naprosto suchá a jemná, čistá a teplá. Na ochlupených místech je však masáž holou rukou bolestivá a proto se nepoužívá. Musí se zde použí
t prostředek který činí kůži kluzkou.Prostředků k masáži se používá celá řada: mýdlo, vazelina, pudry, tuky, alkoholické prostředky, masážní oleje, masážní emulze.
Na kůži
- zprostředkovává styk organismu s okolím. V kůži jsou umístěny smyslové buňky- nervová zakončení, potní žlázy, soustava vlásečnic. Může se ve vlásečnicích hromadit krev (až 30=) a při působení na kůži ta funguje jako kožní srdce. Kůží vylučujeme velké množství tekutiny- potu, při fyzicky náročné práci vypotíme až 2000 ml vody, průměrně však 800 ml. Přes kůži vylučujeme vodu a škodlivé látky. Masáží ji promastíme a vyloučíme tuk z mazových žlázek. Zlepšuje se prokrvení, zvýší se teplota kůže o 1,5° C, zarudne, stane se vláčnou.Na podkožní vazivo - masáží dochází ke zrychlení odstraňování přebytečné vody a škodlivých látek. V podkoží lehkou masáží tuk přibývá, silnou masáží drcením tuk mizí.
Na šlachy a pochvy šlachové
- hromadí se v nich tuk a voda, hlavně při nečinnosti a velké námaze. Vznikají tím záněty pochev a ohýbačů prstu. Projevují se zduřením, velkou místní bolestivostí, omezením pohybu. Způsob jejich léčby : 1. klid, 2. studené obklady, 3. za tři týdny až měsíc masáž.
Na klouby
- hromadí se v nich kysličník uhličitý, kyselina mléčná, máselná a kreatin. Kysličník uhličitý se podílí na spalování tuků a kreatin na spalování bílkovin a oba způsobují bolestivost kloubu při ohybu. Masáží dochází k odplavování těchto únavových látek. V kloubech se objevují výpotky. Deformační arttrosa je nejčastějším onemocněním kloubů.
Na svalstvo kosterní
- přechody šlach na sval jsou místa málo prokrvená a často se objevují bolestivé zatvrdliny tzv. myogelosy. Objevují se hodně u sportovců. Tyto zatvrdliny snižují výkonnost svalů. Zduřelý, bolestivý a hypertonický sval můžeme lehkou masáží uvolnit. Na hypotonický sval (vychudlý sval) použijeme silnější masáž. Hrubou masáží někdy sval tuhne, je potřeba přestat, poněvadž došlo k přemasírování. Tepání se neprovádí příliš prudce, aby nedošlo k nitrosvalovému výronu. Nemasírují se svalová zranění, došlo by k ještě většímu otoku a celkovému poškození.
Na krevní a mízní aparát
- Ulehčí se práci srdce, sníží se srdeční činnost. Masáží se nezrychluje tepenný oběh. Rychleji přivádíme krev z periférií k srdci, proto směr hmatu je směrem k srdci. Mízním systémem se odvádí různé choroboplodné zárodky a nesmí se masírovat místa poškozená hnisavým zánětem. Masáží bychom zanesli hnis (jedy) do celého organismu a vyvolali otravu krve.Prohlubuje dech a zvyšuje kapacitu plic
Na zažívací trakt - projevy:
Na vylučovací systém
- zvýší se vylučování z 1500 ml na 2400 ml za 24 hodin. To se projevuje za několik hodin a trvá 3 až 4 dny.Indikace a kontraindikace masáže
Indikace masáže - tzn. proč masírovat a blahodárné účinky masáže
Zdravotní masáž používají i lidé zdraví a sportovci pro odstranění únavy, bolestí a povzbuzení duševní činnosti.
Kontraindikace masáže - kdy masírovat nesmíme